Giuseppe Verdi
1813–1901

Itálie byla rodištěm opery a Verdi byl nejslavnějším italským skladatelem oper. Znamenal však mnohem víc: byl hrdinou svého lidu v dobách, kdy bojoval za svoji jednotu a nezávislost.

Giuseppe Verdi sice nezpůsobil v opeře převrat, během svého neobvykle dlouhého života však změnil směr, kterým se opera ubírala, a dal světu některé z nejslavnějších děl, které kdy byly napsány.

Verdi se narodil roku 1813 v severní Itálii ve vesnici Le Roncole nedaleko Cremony. Jeho otec Carlo byl místním hostinským. Jako mladý se Giuseppe nejdříve učil vyťukávat jednotlivé tóny na starém spinetu. Poté začal chodit na hodiny k varhaníkovi z blízkého města Busseta. Místní obchodník a milovník hudby Antonio Barezzi mu poté zaplatil soukromá studia v Miláně. Ve věku 22 let se Giuseppe vrátil do Bussety, kde získal zaměstnání, v roce 1836 se oženil s Barezziovou dcerou Margheritou a začal pracovat na své první opeře Oberto.

Verdi (sedící) s Giuseppinou Strepponi a přáteli v Sant’ Agata.

Osobní tragédie
Verdiho postihlo velké neštěstí, když mu v roce 1838 zemřela dcera Virginia, pouhý měsíc po narození syna Icilia,
který zemřel rovněž o rok později na zánět průdušek. V roce 1840 nakonec zemřela Verdiho žena Margherita na zánět mozkových blan. Verdi byl zcela zničený a zoufalý, když začal pracovat na své třetí opeře Nabucco.
Díky pomoci známé milánské zpěvačky Giuseppiny Strepponi (která se později stala jeho druhou ženou) se tato opera dočkala triumfálního uvedení v La Scale. Po tomto úspěchu Verdi začal znovu nabývat sil. Skládal v intencích tehdejšího
vkusu, ale přesto si piloval svůj osobitý styl, který se stále zvýrazňoval. Současně se Verdi ztotožňoval s hnutím Risorgimento, jehož cílem bylo sjednotit italská království a vévodství a zbavit je cizí nadvlády.

Cenzura
Úřady neustále pátraly po skrytých a buřičských významech ve Verdiho operách, jelikož se bály, že by mohly rozdmýchat revoluci. Verdi se nicméně stával politickou osobností, jeho jméno bylo vykládáno jako zkratka pro „Vittorio Emanuele Re D’Italia“ (VERDI), tedy jasné volání po budoucím králi sjednocené Itálie. Tohoto cíle nakonec Itálie v roce 1861 dosáhla. Verdi byl přemluven, aby se stal zástupcem v novém italském parlamentu. V té době mu také některé z jeho nejpopulárnějších oper, Rigoletto, Trubadúr a La Taraviata, přinesly slávu a bohatství. Verdi také složil dramatické Requiem jako poklonu svému příteli, spisovateli a patriotovi Alessandru Manzonimu, který byl dalším z hrdinů hnutí Risorgimento. Ke konci kariéry napsal dvě velké shakespearovské opery, Othello a Falstaff, v nichž pozvedl svůj dramatický styl do nových výšin.

Pád opony
V roce 1893 bylo Verdimu 80 let a byl velice uznávaným skladatelem. Smrt jeho druhé ženy Giuseppiny v roce 1897 ho velmi zarmoutila, zemřel o čtyři roky později, v 88 letech. Skladatel měl velmi tichý pohřeb, který byl však měsíc poté následován státním pohřbem v Miláně, jehož se zúčastnila i italská královská rodina.