Od sundarbanských bažin až po podhůří Himaláje žije tvor, který mezi ostatními živými bytostmi vzbuzuje strach a úctu: tygr indický – jedna z nejmocnějších šelem naší planety.

Lov kořisti
Tygři loví různé druhy zvířat, ale obzvlášť rádi pronásledují kopytníky, jako např. jeleny, antilopy a divoká prasata. Svou kořist obvykle zabíjejí kousnutím do krku (přerušením míchy) nebo, v případě větší kořisti, drží zvíře zespoda za krk, dokud nedojde k udušení. Dospělý samec tygra indického sežere na posezení až 40 kg masa. Čerstvě ulovenou kořist tygři většinou nechají chvíli odležet, aby se dalo maso lépe trhat. Než se však tygr vrátí, mohou se na mršině nasytit zloději, jako např. divoká prasata nebo psi, šakalové a hyeny. 

Výchova mláďat
Samci se o výchovu mladých téměř nestarají a veškerá péče je na matce. Nejméně po dobu prvních tří měsíců jsou mláďata závislá na jejím mléku. Na opravdový lov tygříci poprvé vyrážejí ve věku kolem jednoho roku, ale ještě alespoň jeden rok zůstávají pod dohledem starostlivé matky. Poté se přirozeně sami rozejdou anebo je matka zažene v době, kdy se připravuje na další porod. Mladé tygří samice se často usazují v blízkosti matky a někdy dokonce obsadí část jejího území. Mladí samci se naopak vydávají na delší putování. Hledání vlastního území může trvat několik let a někteří samci nikdy trvalý domov ani nenajdou. 

Tygrům hrozí nebezpečí
Vztah člověka k tygrům na přelidněném indickém subkontinentu je dodnes problematický, protože zemědělci a rybáři pronikají stále dál do míst obývaných tygry. Pro opakované útoky na člověka, které většinou podnikají zranění nebo zoufale vyhladovělí jedinci, se tygři nemohou zbavit své pověsti „lidožroutů“.Jejich bezpečnost teď závisí především na tom, zda se podaří zachovat přírodní, nepřístupné oblasti, jako jsou mokřiny v národním parku Sundarbans.