|
Žralok bílý
Carcharodon carcharias
Kde žijí žraloci
Velkého žraloka bílého najdeme převážně v chladnějších vodách moří a oceánů mírného pásu. Do subtropických vod se žralok vydává jedině v zimě, když teplota klesá. Rodina žraloků Žralok jako typická paryba má kostru tvořenou chrupavkou, která je podobná té, jakou najdeme u člověka v nose nebo v uchu. Žralok bílý je vrcholem vývoje celé skupiny. Některé druhy žraloků se živí planktonem a drobnými mořskými živočichy nebo loví ryby a korýše. Žralok bílý, mnohem silnější a rychlejší, útočí především na velké mořské savce. Je považován za jednoho z nejinteligentnějších druhů žraloků. Vážně ohrožený druh Obavy způsobené poklesem počtu žraloků bílých vedly k zavedení přísné ochrany tohoto druhu v celé řadě zemí, jako např. Jihoafrické republice, Austrálii či Spojených státech. Takovéto zákony je však na moři obtížné prosazovat. Řada jedinců se stává obětí rekreačního i komerčního rybolovu nebo se omylem ocitá v sítích určených pro jiné druhy ryb. Počet nově narozených žraloků přitom tyto ztráty nevyrovná.
Žralok bílý je v mořských vodách hlavním predátorem. Kromě zubů ostrých jako břitva tvoří hladké a silné tělo dospělého žraloka bílého z 85 % svalovina, což žralokovi umožňuje velmi rychle plavat a útočit se smrtící silou. Díky kradmému, inteligentnímu, avšak hrozivému způsobu života nemá žralok bílý jediného přirozeného protivníka.
Smrtonosné čelisti
Jako největší oceánský predátor hlídkuje žralok bílý ve vodách obvykle sám. Pomalu proplouvá těsně nad mořským dnem nebo bezprostředně pod hladinou a snaží se zaznamenat pohyb nebo zachytit stopu krve. Pak změní směr a okamžitě zamíří směrem k oběti. V největší rychlosti zaútočí, odtrhne kus masa a celý jej spolkne. Je-li oběť příliš velká, žralok odpluje a vyčká, dokud kořist neuhyne, a teprve pak se vrátí hostinu dokončit.
Výborné smysly
Jen máloco unikne pozornosti žraloka bílého. Kromě torpédovitého těla totiž tento druh disponuje souborem zvláštních smyslů, pomocí kterých dovede kořist vypátrat. Na hlavě má žralok řadu chemických receptorů, které mu slouží jako čichové a chuťové orgány. Díky nim je ve vodě schopen zachytit ty nejjemnější chemické stopy. Žralok bílý je schopen chvílemi vyvinout velmi vysokou rychlost a vyskočit z vody do výšky dvou metrů. Neznámou kořist zpravidla nejprve ohmatá a testuje tlamou. Ale opravdový útok dokáže žraloka velmi vyčerpat, takže může trvat několik minut, než nasbírá dostatek síly, aby svou obět požil.
Samostatná mláďata
Samec žraloka bílého má dlouhé výrůstky, jimiž během páření samici stiskne, aby do ní mohl vstříknout sperma. Tento neobvyklý a často dosti násilný rituál nicméně umožňuje, aby k oplození vajíček a k vývoji plodu došlo uvnitř těla samice, na rozdíl od jiných druhů žraloků, které kladou vaječná pouzdra na dno oceánu. Dosud nenarozená mláďata žraloka bílého nedostávají od matky potravu. Místo toho jsou nucena požírat neoplodněná vajíčka, či dokonce své slabší sourozence, aby vůbec v lůnu matky přežila. Rodí se plně vyvinutá, a to obvykle na mělčině, která jim do jisté míry poskytuje ochranu před napadením. Ihned po narození mláďata odplavou od matky a musí se naučit sama o sebe postarat. Největší nebezpečí pro ně představují jiní žraloci.
|
|
|
|